Výlet k Labe
Ahoj, dneska jsme celá rodina vyjeli na výlet k Labe.Vypadalo to jako fajn výlet s koupáním až na to neuvěřitelné vedro!Bratrovi se vůbec nechtělo vstát od počítače a půl hodiny ho máma musela přemlouvat!V autě bylo k nevydržení.Zaživa jsem se pekla a do toho ještě stěžující si bratr.To kam jsme původně jeli jsme přejeli a místo k rybníku jsme dojeli k Labe.Po cestě se bráchovi(Jirkovi) zalibily dýně na poli a rezolutně prohlásil, že jednu musí mít.Máma se v tu chvíli nechtěla zdržovat a tak mu slíbila, že se pro ní stavíme při cestě zpátky.
U Labe jsme si našli vcelku dobrý místo stranou od lidí.Pak ,ale nastal problém...Jirka odmítl vystoupit, že se v týhle bažině koupat nebude.Po 5ti minutách strávených přemlouváním Jirky usazeného v autě se na to máma vykašlala a šly jsme se spolu koupat.Ve vodě to docela klouzalo a kolem nás plavaly lekníny, do kterých se nám s mámou zamotávaly nohy, ale stálo to zato, voda byla naprosto osvěžující.
Potom jsme do vody nastrkali i Chucka s Denym(náš druhý pes).Nezdálo se ,že by jim to nějak vadilo :D.Na souši pak spolu dováděli za míčkem (jestli to půjde dám sem video).Pak Deny vlítnul do auta a konečně z něho dostal Jirku :D Úplně nám zablátil sedačky(foto ve fotogalerii)!
Vyndala jsem si knížku o klikru ,že si budu číst, ale dovádějící psiska mě nenechala a celou knížku podupala .Máma mně sa Jirkovi(bratrem)
dala sušenky, že si je máme rozdělit ovšem Jirka si je zabral celé pro sebe a řekl mi, že mi je dá až vyjedem, protože se tam nudil.No a tak začala bitka o sušenky :D Samozřejmě jsem nedostala ani jednu, poněvadž je Jirka všechny rozdrolil!Mezitím už máma začala balit a když bylo dobojováno mohli jsme vyjet.Při cestě zpátky si Jirka vzpoměl na tu dýni a my se musel vracet!Jirka chtěl vběhnou na pole a jednu vzít(nebo nechat peníze na místě kde ležela)Problém byl jen v tom, že vedle pole stál nějaký chlap a druhý problém byl v tom, že jsme nevěděli kolik taková dýně stojí.
Vydedukovali jsme, že ten chlap je majitel dýní a vyslali mámu, aby vyjednala kup.Máma se vrátila se špatnou zprávou.Ten chlap nebyl vlastník dýní.Ty dýně patřiili nějakému panu Klášterkovi, který bydlel na konc vesnice.Jeli jsme ho tedy hledat na konec vesnice, protože i přes veškeré naléhání Jirka odmítl jet bez dýně.Takže jsme jeli pro pana Klášterku.Nějaký pán nám řekl, že pan Kláštěrka je na poli, takže jsme vystoupili a zamíříli někam dozadu na pole.Díky bohu tam už konečne pan Klášterka byl!
Zrovna tam sklízel s nějakou skupinou lidí dýně.Mámu jsme vyslali podruhé.Asi po pěti minutách se máma vrátila se třemi dýněmi.Ty dýně jí prodala jedna žena ze skupiny (asi paní Klášterková).Tři dýně za jednu stravenku.A to už jsme měli konečně tu božskou dýni a mohli jet unavení domů...